Štěně ve věku 11 - 13  týdnů

Jak již bylo řečeno, malé štěně si hraje svým psím způsobem a tím i poznává okolní svět - podobně jako malé dítě ručičkami sahá na všechno možné a se vším zvídavě kroutí a zkouší a na vše sahá, tak i malé štěně pomocí čichu, tlamičky a zoubků testuje zajímavé předměty, věci, okolí a také lidské končetiny. Zůstává-li samo, ponecháme jej na místě nebo v místnosti, kde toho může drbat co nejméně a poskytneme mu dostatek hraček na hraní. Hrajeme-li se štěnětem a během hry ho pošťuchujeme dovádivě rukama, velmi rychle se dočkáme bolestivé odplaty sevřením tlamičky plné mléčných zoubků, ostrých jako jehly. Proto takové nerozumnosti neděláme a snažíme se pozornost rozdováděného štěněte vždy upoutat na hračku. Zdaří-li se, okamžitě pochválíme radostně povelem "Hodný". Jsou však i tací rošťáci, kteří například napadají lidské ruce a jdoucí nohy sami od sebe a protože takové chování je nežádoucí, musíme být na štěně přísní. Zná - li štěně přísný povel "FUJ", použijeme jej. Pokud je útok opakovaný a štěně nereflektuje ani na hračky a povely, budeme muset přistoupit - ač velmi neradi - k určité formě nátlaku. Výchova a výcvik jsou jedno a to samé od útlého dětství - tohle je opravdu případ, kdy od malička musí štěně pochopit, co si smí dovolit a co ne.

Otec pes a matka fenka by zlobivé štěně potrestali uchopením za krk a přitlačením k zemi, prý i zatřepáním. Přidržíme se všeobecné rady a rozdováděné štěně v tento moment nejdříve s citem uchopíme za kůži na krku a zatřepeme s ním, velmi krátce a zároveň musí přijít povel "FUJ", pokud to nepomůže, zopakujeme. Pokud se akce setkala s úspěchem, pochválíme povelem "Hodný" a pozornost štěněte upoutáme na nějakou hračku apod..
Nebo následující postup : Je-li rozdováděné štěně zahryznuto do naší ruky nebo nohy a nereflektuje na povel "FUJ", uchopíme opatrně seshora přes hřbet nosu (v místě téměř nad koutky) tlamičku za pysky a s citem zmáčkneme - zároveň musí přijít kýžený povel přísným hlasem. Je-li stisk příliš slabý, což poznáme tak, že štěně stisk neuvolnilo a naší ruku nepustilo, přidáme více na intenzitě a znovu použijeme povel - až do žádoucího výsledku. V momentě, kdy štěně ruku pustí a odskočí - musí následovat veliká pochvala s radostnou intonací "Hodný !" V zápětí zájem štěněte opět orientujeme na hračku, pamlsek nebo jinou zábavu. Dojde-li k opakování útoku, postupujeme stejně tak dlouho, než prosadíme svou - o tyto momenty se opírají celé základy výchovy a výcviku. Podobně nedovolíme štěněti, aby na nás vrčelo - nebudeme jej za to trestat, ale opět použijeme přísný povel "Fuj", a přestane-li vrčet, pochválíme jej. Od malička zvykáme štěně na to, že miska s krmením je samozřejmě jeho, ale musí si zvyknou na to, že s ní jeho pán může chtít manipulovat. V momentě, kdy předkládáme krmení a štěně se začne krmit, pohladíme jej a strčíme na pár vteřin do krmení jeden prst - pokud nereaguje, v klidu jej pochválíme, pohladíme a vzdálíme se, aby se v klidu mohlo nakrmit. Pakliže zavrčí nebo pro ruce chňapne, pokáráme jej opět přísným povelem "Fuj" a prst necháme v misce - pakliže ztichne, okamžitě a radostně jej pochválíme obvyklým způsobem, pokud ještě vrčí dál, přísný povel "Fuj" zopakujeme a můžeme ho prstem lehce brnknout do nosu za trest....zmlkne-li, opět pochválíme. Pakliže popsané způsoby nepomáhají, máte do budoucna tak trochu problém - tím spíše musíte být důslední a tuto výchovu denně opakovat. Variace této výchovy u krmení spočívá i v tom, že štěněti misku s krmením (na začátku krmení) odebereme, okamžitě pochválíme a ihned zase vrátíme a vzdálíme se. Neděláme u jednoho krmení víc než jednou. Pakliže máte větší problémy, poraďte se s chovatelem. Štěně by nemělo být stresováno obavou, že o svoji potravu přijde - celá rodina včetně dětí by měla popřát štěněti klid u krmení.
Naprostá většina majitelů si přeje, aby je pes poslouchal a naprostá většina psů příliš nebo vůbec neposlouchá - vím naprosto přesně, že je to v tom, že majitelé nevědí, jak na to. Není to tak složité, ale spíše namáhavé a nepohodlné. Malé štěňátko naprosto není možné nutit do výcviku, ale při velmi citlivém přístupu je možné už v tomto věku položit pevný základ k nejpožadovanějšímu cviku, jako je přivolání psa k majiteli. Pejskaři v tomto věku učí pracovní psy i stopovat. Nevěříte ?
Následující instrukce se týkají štěněte 2, 5 měsíce starého, ale dají se většinou použít u staršího štěněte i dospělého psa :
Pro samotný nácvik musíte dodržet následující podmínky - nedodržíte-li je, nedočkáte se žádoucího výsledku :

1. Pro zahájení nácviku přivolání použijeme vždy takové místo, kde se nebude štěně ničím a nikým rozptylovat a to ani zvuky nebo krmením. ( Krmení jako pamlsek si nachystáme jako odměnu do kapsy - čtvrtku dětského piškotu, kousek masa, sýr.) Cvičit můžeme doma v kuchyni, předsíni, pokoji, venku na dvoře, zahradě, na vycházce najdeme klidné místo - ovšem kolem musí být okolo naprostý klid, aby se štěně ničím nerozptylovalo.
2. S malým štěnětem si vyzkoušíme cvik jednou a dáme mu aspoň půl hodiny pauzu před opakováním. Během dne započteno i s pauzami neděláme cvik více než 3 - 4 x, ale procvičujeme aspoň jednou denně.
3. Štěně musí slyšet na své jméno.
4. Vybereme si jeden jediný povel, např. "Ke mně", a budeme vždy používat pouze tento vybraný povel při dalším výcviku.
5. Má-li štěně zájem o pamlsky, úmyslně vybereme dobu před krmením, kdy je hladové a ještě více při chuti, aby podaný pamlsek jako odměna byl pro štěně co nejvíce přitažlivý.
6. Zásadně cvičíme na volno, neposloucháme návody v některých knihách, které rády tvrdí, že štěně má být na dlouhém vodítku a po povelu přitaženo k majiteli. Tento způsob je přinucení ke cviku, a přinucení (nátlak) je v tomto věku velmi nežádoucí a pro štěně je nepříjemný - bude-li mít měkčí povahu, může se i vyděsit.
7. Za provedení cviku musíte vždy štěně co nejvíce pochválit, pohladit a případně podat pamlsek, má-li o něj zájem. Čím více příjemných zážitků jako odměna za provedený cvik ho čeká, tím radostněji a ochotněji ho bude provádět.
Popis nácviku : celý výcvik psů se opírá o složitou teorii podmíněných reflexů a podnětů, které tyto reflexy vytvářejí a spouští. Mezi každým majitelem a jeho psem je veliké neviditelné pouto - pes i štěně má rádo svého pána a rádo jej následuje, je-li k tomu motivováno. Jak tedy na to ?

Stoupneme si nedaleko od štěněte, v začátku 2 - 3 metry, a zavoláme jeho jméno - musíme upoutat jeho pozornost. Štěně se podívá na nás. V ten okamžik se vydáme rychlou chůzí nebo poklusem pryč, můžeme opět zavolat jméno a hned k tomu povel a nepřestáváme se od něj vzdalovat - štěně vidí, že mu někam utíkáme, a honem se vydá za námi. V ten moment zopakujeme povel a nepřestáváme se mu vzdalovat - v momentě, kdy nás dostihne se zastavíme, podřepneme, zopakujeme povel a co nejradostněji jej několikrát pochválíme povelem "Hodný" a pakliže mu chutnají pamlsky, odměníme pamlskem. Pakliže dodržíte popsaná pravidla a způsob provedení, možná budete překvapeni, jak rychle zvládnete tento první krůček pro cvik přivolání. Neusínáme na vavřínech a aspoň jednou denně cvik procvičujeme - dodržujeme pravidlo naprostého klidu v okolí, a opatrně postupně zvětšujeme vzdálenost štěněte od nás - ne víc než 8 - 10 metrů. Až bude štěně starší je nutné celý cvik upevnit za rušivějších podnětů v okolí.

Očkování -